Návod k použití: Není-li u povídky samostatně rozepsáno kdy se jaká část příběhu odehrává, pak vždy normálně píšeme současnost, kurzívou píšeme myšlenky, vzpomínky a minulost!!


..

Nesnáším tě, Lu 9

8. května 2013 v 22:11 | Blackfight |  Nesnáším tě, -Lu.

...


a zase!!
"Wille,"oslovila ho sociální pracovnice, "Nemůžeme tě nikam přesunout, byl jsi přidělen k nám, takhle to prostě nefunguje."

"To snad není možný."zatnul zuby, "To s ní mám být dál na jednom patře, v jedný budově, v jednom městě?"

"Vypadá to tak. Měli byste zapracovat na vašem vztahu, to přece nemůže být tak těžké, nebo ano?"

Will se začal smát. Jasně, zapracuje na vztahu s tou totální nánou Louise. Myslela si, že je královnou celýho sirotčince, ignorovala cokoliv řekl a co hůř, byla stejná jako on. Kdykoliv se rozhodl ji ignorovat, sedla si naproti němu a začala mu foukat do obličeje. Ať ji zmlátil jak ji zmlátil, pokaždé se vrátila a zmlátila ho zase ona. Den co den, pokaždé to samé. Začala jíst jeho oblíbené jídlo ve strašné míře, jan aby na něj nezbylo. Brala z knihovny knihy, které měl rád on, jen aby je sám číst nemohl. Kradla to, co chtěl krást on a co víc, permanentně mu lila vodu na cigarety, protože nenáviděla kouření. Nezajímalo ji jak je těžké do sirotčince propašovat cigára, nezajímalo ji kolik za ně musel platit aby si mohl zakouřit a už vůbec ji nezajímalo jak si na ty cigára musí vydělávat.

Chodil do pitomé školy, kterou z duše nenáviděl - učili ho tam psát spolu s šestiletýma dětma. Připadal si jako totální idiot. Jeho písmo bylo i v sedmnácti šíleně roztřepané a když dokázal napsat dvě souvislé věty, byl na sebe hrdý a ona za ním chodila a smála se mu za zády. Jenže…on věděl, že i Louise má své slabiny. Každý je má, jakkoliv je veřejně obávaný.Jediné na čem záleží, je odvaha ony slabiny odhalit a napadnout.

Jakmile odešel z kanceláře sociální pracovnice, byl pevně rozhodnutý. Většině lidem by se jeho plán zdál směšný, on ale věděl, že děti ze sirotčince jsou přece jenom trochu jiné, než ty ostatní.

Každý má svůj artefakt.

Když se setmělo a zdálo se, že všichni spí, rozhodně vstal ze svého lůžka a do kapsy si schoval drobnou baterku. Věděl, že Louise usíná kolem jedenácté v noci, nyní byla půlnoc. Tiše se vytratil ze svého pokoje a připlížil se k tomu jejímu. Když vstoupil, potvrdil si, že Louise spí. Její krátké a nesmyslně střižené vlasy byly chaoticky rozhozené po polštářích. Tvář měla bledou a plnou pih. Nikdy neměl čas si ji pořádně prohlédnout. Zatřepal hlavou a rozsvítil svoji baterku. Kde to může být? Co to asi je? Co je Luiným artefaktem? Otevřel její skříň a začal jí šacovat batoh. Nenašel v něm nic jiného než polévkovou lžíci, roztrhané triko a tvrdý rohlík. Dokázal jasně rozeznat co je vskutku Louisino a co někomu odcizila. Rohlík, kapesník, vystřižená vločka z papíru, zelená pastelka - to bylo její. Obraz současného prezidenta, nekonečno propisek schovaných pod postelí, švihadlo, sluchátka a nefunkční telefon - to bylo kradené. Jenže něco tu chybělo. Nebylo to ve skříni, nočním stolku ani pod postelí. A jak tak přemýšlel, zda něco nepřehlédl, všiml si vyviklané parkety na podlaze.V očích mu blísklo, sehnul se ke svému objevu a celé prkno vytrhnul. Pod podlahou byla schovaná tmavá kniha s okovanými rámy. Otevřel její přebal a spatřil nápis: "Anička a slaměný Hubert".Pod tištěným nápisem bylo krasopisem připsáno "Pro moji L., máma." Zamračil se, vytáhl si cigaretu a zastrčil si ji za ucho. Chvíli knihou listoval a na každé druhé stránce objevil roztřepané dětské malovánky a řádky typu "Ema má tele" a "Emil se nemyl" s pravopisnými chybami, kterých si však sám nevšiml. Tohle, to byl Luin artefakt. Potichu vrátil parketu na své místo a dal se na odchod.

"Stůj."oslovila ho ospale, "Co tu sakra děláš?"posadila se bystře na posteli a zatnula pěsti.

Will se na ni podíval a během několika sekund se zase otočil a dal se na útěk. Běžel temnou chodbou až ke dveřím. Lu mu byla v patách. Vydal se po schodech nahoru a když vyběhl úplně nahoru, vstoupil na půdu a zatarasil dveře.

"Okamžitě otevři, ty zmetku!"řvala na něj a dobývala se dovnitř. S každým kopnutím do dveří se jeho chatrné zátarasy rozpadaly. Ne, Will se nebál. Jediné co chtěl, byl čas. Zapálil si cigaretu a čekal.

Potom dveře nárazy již neudržely a otevřely se dokořán. Když Lu uviděla, co Will dělá, ztuhla a vypadala jako socha. "N-ne, přestaň!"

"Dej mi pokoj a nebudu pokračovat."řekl a znovu přiložil cigaretu k již jednou propálené stránce.

Lu se zamračila a vztekle k němu přistoupila. Byla ani ne půl metru od jeho obličeje. "To si netroufneš."šeptala. "Na to prostě nemáš…koule."ohrnula rty.

"Myslíš?"vydechl a přiložil ke stránce zapalovač. Zíral do jejích rozzuřených očí a uchichtl se. "Tak sleduj plameny." Stránka se rozhořela a plameny začínaly olizovat vzkaz její matky na úvodním listu.

Viděl jak se jednotlivá písmena rozplývají a padají na zem v černém popelu. Jenže taky uviděl svůj tenisák, jednu z mála věcí, které mu dal jeho táta. Viděl jeho obraz ve své hlavě. Tak obyčejná věc pro něj znamenala všechno na celém světě…

Ani si neuvědomil, že to dělá, ale knihu upustil na zem. Padala chvíli vzduchem a spadla hořící stranou dolů, čímž malý oheň rázem uhasl. Zíral na kouř, který se rozléhal půdou. Splétal se v asymetrii do složitých vzorů a jakmile dorazil ke stropu, splynul v jeden temný mrak.

Cigareta v jeho ústech stále hořela, čehož si všiml až po pár momentech a hned jí znova potáhl. Lu se zamračila, cigáro mu vyrvala z úst, zlomila a hodila pryč.

"Víš co musím dělat abych na to měl prachy sakra?!"zachroptěl překvapen silnou emocí, která ho náhle pohltila.

"Netuším, WILLIAME."řekla.

"To si ani nechceš představit, LOUISE."

Stalo se to naprosto nečekaně. Její tvář se přiblížila k té jeho a oba se spolu začali líbat. Napřed pomalu, pak víc pohotově. Zanořil své prsty do jejích absurdně střižených vlasů a nemohl se jich nabažit.

Když se jejich obličeje znova oddělily, Lu zašeptala, "Co tedy děláš abys měl peníze na cigarety?"

Will zcela vyveden z míry náhle zapoměl na všechny své výmluvy, které používal a zmateně vykoktal, "Zašívám povlečení."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irene Irene | 10. května 2013 v 11:01 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D
Nejlepší!!! Oni jsou tak dokonalí..... :-P  :-P  :-P
Takže se znali dřív???? a ona si to nepamatuje, nebo ho nepoznala či co.... 8-)
LOVE IT!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Lay by Carmen