Návod k použití: Není-li u povídky samostatně rozepsáno kdy se jaká část příběhu odehrává, pak vždy normálně píšeme současnost, kurzívou píšeme myšlenky, vzpomínky a minulost!!


..

Nesnáším tě, Lu 10

8. května 2013 v 22:15 | Blackie |  Nesnáším tě, -Lu.






A znova...
Lu seděla v denní místnosti, sluchátka od mptrojky v uších. Tupě zírala z okna, venku silně chumelilo. Normálně by jí to rozčilovalo, ale vzhledem k tomu, že už tři roky nebyla venku a v blázinci bylo stále teplo, bylo jí to naprosto jedno. Jedna vločka padala za druhou jako v nějakém trapném romantickém filmu, ale toho si Lu nevšímala. Jediné, nad čím přemýšlela bylo to, co se včera stalo. Na její otázku ohledně toho, jak je možné, že Will ví o jejím zvyku kousat náplně do propisek tak aby byly pravidelně vlnkované, odpověděl přesně tak, jak očekávala. Lží. Zachoval naprostý klid a chladně vysvětlil : "Mám božské pozorovací schopnosti."

Musela něco udělat. Musela zjistit co je zač. Ačkoliv si stále psali vzkazy, neměnilo to nic na tom, jak strašně ho nenáviděla. Vstoupil do jejího života zcela neohlášen a zničil jí veškeré její zvyky. Stále si bral z knihovny knihy, které měla ráda, jedl její oblíbené jídlo v takové míře, jen aby na ni nezbylo s jedinou výjimkou poté, co ji kvůli němu zdrogovali a svázali k posteli. Bylo to od něj opravdu šlechetné gesto, musela to být taková námaha vyzvednout talíř a ujít deset metrů do jejího pokoje! Blbec. Asi čekal že se Lu vzdá a přenechá celej blázinec jeho "velení". Tak to ani náhodou.

Dnes v noci, říkala si, zjistím všechno.

Zvláštní, jak Lu i Will měli permanentní tendence plížit se v noci do sesterny. Ale musela uznat, že scéna,kdy sestra chtěla podepsat jakýsi papír a celou půl hodinu nemohla najít jedinou propisku, která by v sobě měla náplň, byla opravdu komická. Lu normálně kradla jednu nebo dvě náplně, ale Will prostě vzal všechno. Vždycky musel být lepší než ona.

Bylo dobře, že už byla sedmá večer, protože by nedokázala se svým nově vymyšleným plánem čekat už od rána. I ty čtyři hodiny do sestřiny cigarety o jedenácté byly až až. Jak ji uslyšela vzdalovat se, pohotově vstala a vypllížila se ven. Sesterna byla jako vždy otevřená, a tak Lu neměla žádný problém s přístupem do kartotéky. Vytáhla šuplík označený velkým N a mezi jednotlivými kartami hledala jméno "Narrow". Když našla co hledala, bystře vběhla zpět do svého pokoje, protože již slyšela klepání sestřiných podpatků. Jako obvykle si nikdo ničeho nevšiml.

Lehla si na postel a ve světle baterky četla tu nejšílenější kartu pacienta blázince v Jersey:

William Narrow, 26 let, nalezen na dálnici C321….Popis důvodu jeho hospitalizace jí běžel v hlavě jako naprosto uhozený příběh.

Jednoho dne totiž Willovi totálně přeskočilo. Představovala si jej, jak přichází z lesa k dálnici v dlouhém kabátu, ačkoliv to se v kartě nepsalo. Přešel do středu dálnice, tam, kde byly vyvýšené zátarasy aby se auta z protisměrů nesrazily a na zátarasy se postavil. Představovala si, jak ze sebe kabát setřásl a zbytek příběhu i v její hlavě kopíroval zprávu o nalezení. Will stál uprostřed dálnice C321 dočista nahý a zadkem kýval dostran, snad aby byl pohled na jeho chloubu více komický. A zatímco tohle dělal, začal na kolem přojíždějící auta z plna hrdla stále dokola křičet jediné slovo - Tetřev. Tetřev. Stále dokola.

Lu se ani nedivila, že řidičům kolem nedělal dobře pohled na jeho beztak chlupatý zadek a zavolali na něj policajty, kteří jej předali již oblečeného zmocněncům tohoto cvokhausu.

Proboha, byla to pravda. Will byl totální magor.

V tom Lu uslyšela zašustění a když se otočila, všimla si, že jí ten cvok podstrčil pod dveřmi další vzkaz. Papír byl jako vždycky rovně střižený a složený napůl. Když vzkaz rozločila, četla: "Spokojená? -W."

Odevzdaně zdvihla obočí a nevěřícně zakroutila hlavou. Na kus papíru napsala odpověď a zase ji smuchlala, rozložila a smuchlala, jako pokaždé, protože si nikdy nebyla jistá, zda mu doopravdy chce odpovídat. Poté vzdychla a nakonec přece vyšla na chodbu a potají papírek podstrčila zase pod jeho dveře.

Will se tímto velice bavil. Celou Luinu akci pozoroval od samého začátku klíčovou dírkou a když mu přišla odpověď na jeho vzkaz, začal se po přečtení jejího jediného slova tlumeně smát do polštáře.

Na papírku stálo: "Tetřev? -Lu"

Jednou z kradených náplní do propisek napsal na další papír odpověď:"To bylo první, co mě v ten moment napadlo. -W."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irene Irene | 10. května 2013 v 11:08 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D
Jak můžou ty dialogy být tak dokonalý( nebo teda psaníčka) ?????
Já jsem do těch dvou zamilovaná... Piš dál!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Lay by Carmen