Návod k použití: Není-li u povídky samostatně rozepsáno kdy se jaká část příběhu odehrává, pak vždy normálně píšeme současnost, kurzívou píšeme myšlenky, vzpomínky a minulost!!


..

The jacket Catherine - 4.

29. srpna 2011 v 23:05 | Blackfight |  The jacket Catherine


Tak tedy čtvrtá část :) Užívejte s opatrností a mírou!










Ležet v posteli - bůhví jak dlouho - nebylo ani v nejmenším pohodlné. Neschopnost se pohnout mě naprosto vytáčela. Nebyla jsem zvyklá spát na zádech.

Pokusila jsem se zvednout, ale nedokázala jsem to. Jako by svaly na nohou nebyly moje.

Co se to dělo?

Kde jsem to proboha byla a co to…co je..to….všechno?

Zdálo se, že jsem v nějaké provizorní noclehárně, v pokoji pro hosty, který tomu pošukovi asi sloužil i jako kancelář. Debilní fotografie Samuela Jefersona a jeho rodiny, debilní diplomy z university a všemožné aprobace.

Oči mi zbyly jako jediný funkční orgán. A uši, pravda, slyšela jsem. Nikdy neoceníte svoje smysly natolik, než když jich polovinu ztratíte. Pozitivní na tom však bylo to, že jsem nic, ale vůbec nic necítila, jako by mě někdo zabalil do tlusté deky, což bylo skvělé předpokládala jsem li, že jsem měla po těle spousty podlitin, šrámů a ... Já vlastně nevěděla, jestli jsem byla zraněná nějak...zásadně.

Ne že by mě to překvapilo, ale nevěděla jsem opět vlastně nic.

Zabalená do peřiny, kterou jsem si nebyla schopna stáhnout, jsem neviděla ani kousíček holé kůže.

Narozdíl od dvou tmavých fleků z mezery mezi koncem dveří a zemí, které se periodicky předbíhaly. Předpokládala jsem, že to byly boty. Někdo ve vedlejším pokoji přecházel po místnosti sem a tam a v oné cestě se stíny dvou chodidel v jednom místě náhle zjevily v mezeře mezi dveřmi a stejně náhle zase zmizely.

Pravděpodobně nad něčím přemýšlel. Nebo přemýšlela, co já vím?


Ačkoliv jsem byla nanejvýš šťastná, že jsem sama, moje tělo si, zdá se, rozhodlo dělat, co chce. Pocítila jsem silnou touhu se vysmrkat avšak škubnutí rukou vlastně ani neproběhlo. Chvíli jsem doufala, že se mi to podaří udržet, ale nakonec jsem přece jenom kýchla.

A tím končí anonymita Catherine.

Kýchnutím.

Dva stíny se zastavily a chvíli mne špehovaly svými černými očky skrz dveře .

A klika se rozhodla, že půjde dolů a dolů až panty klaply a já věděla, že je po mě. Nejspíš si mě vzali buď na pokusy, nebo jako sexuální hračku, to bylo jasný. Ležela jsem na měkké posteli a nemohla se hnout - co jinýho to mohlo znamenat?

Když se dveře otevřely, nespatřila jsem vůbec nikoho, neboť jsem zavřela oči (hle, víčka zvládnu ovládat!) a vsadila bych se, že kdybych byla ve své kůži, začala bych se třepat jako ratlík a plánovala další geniální a naprosto "funkční" plán útěku.

Ne. Moje utíkání bylo u konce.

A snad, i kdybych se mohla jen malinko pohnout, dávno bych to vzdala. Byli prostě lepší.

Slyšela jsem jak se ke mě blíží. Nechtěla jsem vědět, jestli s sebou nese nějaké testovací injekce či kondom.

Zastavil se a já cítila jeho studený dech, který mi olizoval tvář.

,Jdi do prdele ty prase hnusný!'zařvala jsem z plných plic s očima zavřenýma.

Ano, samozřejmě že jsem v ten okamžik zjistila, že nemůžu ani mluvit.

Místo křiku jsem ucítila jen dva studené prsty přejíždějící po mé krkavici.

Slyšela jsem tichý tikot náramkových hodinek - zdálo se, že se mi již bystří zbylé smysly.

"Catherine,"zašeptal, "Catherine, jsi vzhůru?"

Tikot hodinek ustal když nejspíš vrátil levou ruku ke svému pasu.

Cítila jsem se velice šibalsky a vítězně, protože jsem měla zavřené oči a on si tedy musel myslet, zcela neomylně, že spím. V tom jsem ale ucítila jeho ukazováček a palec jak mi roztáhly víčka.

"Hm."usmál se na mě, "Vítej u mě doma, Catherine."

Poraženě bych vzdychla a začala zoufale zmatkovat, jenže to moje tělo nedokázalo.

Pouze jsem na něj vyvalila oči.

Nechápala jsem to.

Milý úsměv. On se na mě usmál.

"Nevím, jestli si na mě vzpomínáš, Catherine,"otočil se k mému nočnímu stolku a začal mi mixovat nějaký dryák z vody a čehosi zeleného - až později jsem z nápisu na lahvi pochopila, že to nebyl jed, ale sirup.Vytáhl z kapsy jakési párátko a začal onen nápoj míchat, načež se ke mě opět otočil a znovu se usmál tak, jako předtím, "Já jsem Samuel Jefferson, ale jsem raději, když mi lidi říkají Same, nežli Samueli. To jméno se mi zdá takové..."

,zastaralé. Je mi teprve osmadvacet a Samuela si představuji tak kolem pětatřiceti.'

"zastaralé. Je mi teprve osmadvacet a Samuela si představuji tak kolem pětatřiceti. Samuelem budu až v tom věku, takže zatím Sam. No, asi tě tím unavuju, viď?"náhle jsem se jakoby probrala z transu. Já toho člověka odněkud znala, ale odkud? ..To co mě odvedlo od těchto úvah byly tři bílé patáky na jeho dlani, kterou mi podstrčil pod tvář.

"Catherine, prosím, zapij ty léky, pomůžou ti."

,NE!'začala jsem regulérně zmatkovat a škubala zornicemi z jeho tváře na dlaň a snažila se mu naznačit, že ne, nesouhlasím.

"Musíš mi prostě věřit, nebo tě budu muset píchnout jehlou, i když jsi vzhůru."



A tak jsem polkla tři bílé patáky, které mi nacpal do hrdla, jako když se krmí husy.

Pak mi vše zalil zelenou tekutinou, kterou se mi podařilo víceméně polknout a upadla ve zcela nově černočerné bezvědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 irene-blackfight irene-blackfight | 29. srpna 2011 v 23:12 | Reagovat

...Rozčiluje mě řádkování blog.cz >O

2 Irene Irene | 29. srpna 2011 v 23:30 | Reagovat

Aha... nechápu...
jako, proč ji oblbuje, když už ji má někde zavřenou, pokud ji chce svázat, už to mohl udělat. Leda by ty prášky vyvolávaly i něco jinýho.
Každopádně... přišlo mi to, jako když se mi normálně zdá sen, a já si uvědomím, že se mi to už někdy zdálo, až v určitým okamžiku....
Vzhledem k tomu by se dalo vysoce polemizovat.
Podle minulé kapitoly, jsi říkala, že - se konečně dostala na místo, kde se bude všechno odehrávat-
Takže?
Dárce orgánů, či vyhřívaná nafukovací pana?

3 irene-blackfight irene-blackfight | 29. srpna 2011 v 23:45 | Reagovat

No třeba ji neoblbuje, třeba jí pomahá :)
Hele a líbí se ti to? Jakože...stylisticky?
Mnuu... ono se to stejně stejně teď absolutně nedá pochopit :D Ono to vlastně všechno vyjde najevo v posledních třech kapitolách :D

4 Irene Irene | 30. srpna 2011 v 0:00 | Reagovat

a po kolika dalších kapitolách tu budou poslední tři kapitoly?

5 irene-blackfight irene-blackfight | 30. srpna 2011 v 0:02 | Reagovat

já nevím... dlouho :D

6 irene-blackfight irene-blackfight | 30. srpna 2011 v 0:02 | Reagovat

takže?

7 Irene Irene | 30. srpna 2011 v 19:40 | Reagovat

jak jsem pasala před tím, dramaticky využité krátké věty, má to hezký spád. Zajímá co se z toho vyklube. Samova postava hezky kontrastuje s depresivnem. Možná by to na tohle chtělo ještě trošku přitlačit,osobní názor.
Říkala jsem, líbí se mi to. Chytlo mě to, chci číst dál. 8-)

8 Andy Ryan Andy Ryan | Web | 31. srpna 2011 v 11:06 | Reagovat

Záběry jsou prevážně z filmu Last song, popřípadě ze speciální verze videoklipu When I look and you...všechno je to z YouTube
Jenom, jak spouštějí rakev tak to je z filmu Charlie St.Cloud a pořezané zápěstí se mi povedlo najít na you tube, nevím z čeho to je :)
Psaní dopisu je zase z filmu Narnie:Plavba jitřního poutníka, ta část s čarodějkou je z videoklipu Love the way you lie ...víc už tam toho snad není, pokud tedy máš na mysli něco jiného, tak mi napiš, kdy se to vyskytuje a já ti s radostí odepíšu ;)

Andy Ryan ♥

9 Bif Bif | 1. září 2011 v 11:10 | Reagovat

What? :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Lay by Carmen